Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán

1. listopadu 2018 v 10:52 | Slothie |  Naprosto otevřeně
Jako každý člověk na světě mám i já svoje mouchy. Jsem tvrdohlavá, žárlivá, nepořádná a občas taky pořádnej lenoch. Často se pro něco nadchnu, chvíli na tom makám o sto šest a pak zůstává daný projekt dlouho rozpracovaný. Někdy k jeho dokončení nedojde vůbec, protože se moje pozornost opět přesměruje jinam. Uvědomuju si, že je spousta věcí, na kterých musím zapracovat, abych byla lepším člověkem.

Ale víte co? Snažím se být za každý situace laskavá k lidem okolo sebe. Dřív jsem to s tou laskavostí možná trochu přeháněla a lidi se naučili jí využívat. Teď, myslím si, jsem dospěla do fáze, kdy dokážu rozlišit, zda si daný člověk zaslouží, abych mu vyšla vstříc a kdy je lepší zkrátka říct "promiň, ale tohle neudělám". Protože naučit se říkat "ne" je taky ohromně důležitý.

Je zvláštní, jak se okruh mých "přátel" a známých pomaluje zmenšuje od chvíle, kdy jsem se tímhle začala řídit. Na střední škole jsem měla pocit, že mám kamarádů mraky, ale po maturitě, kdy se naše cesty rozdělily - někteří ve studiu pokračovali, jiní šli pracovat - jsem si najednou uvědomila, koho jsem považovala za přítele oprávněně. Na rovinu, není mnoho těch, co v mojí blízkosti od tý doby zůstalo.

Objevilo se ale spoustu nových lidi, s nimiž mě teď pojí už ne tak povrchní vazby jako dřív. Snažím se udržet si ty, kteří mě podpoří v těžkých životních situacích, ty, na který, jak vím, se můžu spolehnout. Snažím se naopak vyhýbat těm, kteří mají potřebu mě ponižovat, nezajímají se o mě; těm, kterým jsem byla dobrá jen tehdy, kdy potřebovali s něčím pomoct. To je jeden z důvodů, proč se s některými lidmi už nevídám a ani po tom neprahnu. Chci mít okolo sebe jen ty, co jsou opravdoví;, ty, co si v mojí blízkosti nemusí na nic hrát, nic si dokazovat.

I přesto mi připadá, že ač se snažím být laskavá k těm, který pro mě znamenají úplně všechno, někdy to prostě nestačí. Člověka totiž nezměníte. Můžete ho milovat sebevíc a přesto se s ním pohádat, protože se Vaše názory liší a on to prostě nedokáže respektovat. Můžete se dostat do zbytečnýho konfliktu jen proto, že je ten na druhý straně stejně tvrdohlavej jako Vy a nenechá si vysvětlit, jaká je pravda. Najednou nezáleží na tom, že jste jen zastali člověka, kterej se sice v minulosti několikrát špatně rozhodnul, ale teď je v tom nevinně. Nezáleží na tom, že jste vlastně neudělali nic špatnýho, stejně jste za to z nějakýho důvodu potrestáni. A z toho je mi smutno.

Asi bude něco na tom, že je každý dobrý skutek po zásluze potrestán, ale nechci, aby to moje chování k lidem ovlivnilo. Nezačnu být mrcha jen proto, že je to pro mě výhodnější. Neumím to. Chci dál žít ve svý naivní představě, že když budu k lidem milá, jednou se mi to všechno vrátí.


Mám ji tak moc ráda a štve mě, že se mnou teď nemluví, ale zároveň mám svoji hrdost. Nebudu se omlouvat, protože jsem nic špatnýho neprovedla. Nebudu se už obhajovat, protože kdyby jí na mě záleželo tak moc, jak říká, nikdy by mě do týhle pozice nepostavila.

Nemůžeme k sobě prostě být milí? Nemůžeme respektovat, že má někdo odlišnej názor než je ten náš? Kdy se naučíme o problémech mluvit, hledat jejich řešení a přestaneme si místo toho zbytečně ubližovat?

Zkusme to nejdřív s laskavostí. Hádky jsou zbytečný a život nevyzpytatelnej. Nikdy nevíš, kdy s někým mluvíš naposledy. Chovejme se tak, abychom měli jistotu, že něčí poslední vzpomínky na nás, budou jen pozitivní.

Prosím, buďme k sobě milí.

Svět pak bude zas o něco lepším místem k životu.



Od počítače zdraví


zklamaná


Slothie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama