10 000 kroků denně?

14. října 2018 v 17:09 | Slothie |  Naprosto otevřeně
Víte, poslední dobou jsem si hrozně oblíbila procházky. Člověk si tak vyčistí hlavu a ještě udělá něco dobrýho pro svoje tělo. Navíc, teď na podzim se ještě pokocháte nádhernou přírodou.


Shodou náhod jsme v práci dostali v rámci soutěže za úkol vymyslet si 21denní výzvu. Jejím předmětem mohlo být cokoliv, důležitý je, abychom tuhle věc dodržovali 21 dní v kuse. Dlouho jsem dumala nad tím, co bych mohla 21 dní v řadě zvládnout - nestěžování si to očividně není - to už jsem si vyzkoušela. :D A tak mě napadlo těch mých procházek využít a dala jsem si za úkol každej den ujít 10 000 kroků denně. Začala jsem v pátek a zatím to poctivě dodržuju.

Zatím mám v nohách necelých 6 000 kroků. Počasí je nádherný, ale moje nálada pokulhává. Přestože svítí sluníčko, nemůžu si pomoct, nejradši bych si zalezla do postele a půlku dne prospala. Na chvíli se zapomenu a otočím hlavu doleva, bohužel příliš prudce a palčivá bolest za krkem se opět připomíná. Pozitivní přístup, Terezo! vtloukám si do hlavy. Zítra už to bude zase v pohodě. Snad.

Benji je dnes mimořádně hodnej, asi proto, že jsem výjimečně zvolila jinou trasu k procházce, ne pískovnu, kde mě v předchozích dvou dnech vytočil tím, když si ukořistil rybí hlavu, kterou tam do trávy odhodili rybáři, a odmítal se jí vzdát. Já za ním utíkala jako idiot a křičela "fuj". Marně. Tak jsem to pak vzdala, pokračovala v naplánovaný trase, bez ohlídnutí (aby věděl, že jsem uražená) a čekala než poběží za mnou. Zabralo to.

Dnes ho překvapivě nechávají chladným i kobylince, jejichž pojídáním se bavil jako štěně. Díkybohu. V dálce zahlídnu dva jezdce na koních a tak si volám Benjiho k sobě, abych mu připla vodítko. Nevěřím tomu, že by zas něco nevyvedl. Když koně zbystří, začne vrčet, jezdci naštěstí sjedou z hrázky dolů na pole, takže ho můžu v klidu zase pustit.

Vracím se domů, zhlídnu nejnovější tři díly Teorie velkýho třesku, naobědvám se a zamířím do postele. Otevřu si motivační knížku, co mám rozečtenou, ale kvůli bolesti hlavy se na čtení nemůžu soustředit. Zakrývám se a zkouším na chvilku usnout. Dvakrát mě donutí vstát můj močovej měchýř, pak mě z polospánku vzbudí neteře křikem z vedlejší místnosti. Při každým zvednutí z postele - ač nechci - vyděsím úžasňáka, kterej se vedle mě dívá na film, zasténáním. Pitomej zablokovanej krk. Nakonec pokus o šlofíka vzdávám úplně.

Vařím si večeři a zároveň oběd na zítra do práce - kuřecí maso se zeleninou - jídlo, který se ve srovnání s dobrotama, kterýma se tu ládují ostatní členové rodiny, může jít zahrabat. Zvláštní je, že třeba moje oblíbená mléčná čokoláda mi teď vůbec nechybí. Ani cukrem oslazený kafe. Ale to vynikající jídlo, který mamka vaří? To teda rozhodně.

Přijde mi, že jídlo neumím dobře ochutit nebo že v tomhle směru zkrátka nejsem moc kreativní, tudíž jím to samý pořád dokola. Jsou činnosti, ve kterých nejsem úplně neschopná, ale vaření k nim nejspíš nepatří. Proto Vás prosím o radu. Pokud je mezi Váma někdo, kdo jí zdravě a má nějaký chutný, ale jednoduchý recepty, sem s nima! Moc by mi to pomohlo.

A taky, máte nějaký vysvětlení toho, proč mi i při zdravý stravě může být špatně od žaludku? Snažím se to řešit mátovým čajem, ale moc to nezabírá...

Každopádně Vám děkuju za všechno. Za případnej recept. Za radu. Za přečtení. Za to, že jste. Na každým z Vás záleží.

Teď už musím zase pádit ven, chybí mi dnes ještě spousta kroků. :)



Od kuchyňskýho stolu zdraví zablokovaná


Slothie



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama