Dopis, který si nikdy nepřečteš

14. června 2018 v 22:13 | Slothie |  Naprosto otevřeně
Můj milovaný Tome,

sedím v tureckým sedu na posteli, zatímco ty sedíš u stolu, na druhé straně místnosti, koukáš na monitor, zaujatě, nejspíš si prohlížíš nějakej svůj vysněnej foťák. Jednu z mnoha věcí, kterou tak moc chceš mít.

Poslouchám to skoro každý den. "Podívej se, ten má dobrý kolo!" nebo "Tyy jo, vidělas ten foťák?". "Hmm, dívej, jak se má ségra v Americe, neříkám nic, taky bych se tam jel podívat."

Z nějakýho důvodu, bez ohledu na to, co máš, vyhlížíš to lepší, co bys mít mohl. Na jednu stranu ti rozumím. Člověk by měl být ambiciózní a jít si za tím, po čem touží. Měl by pro sebe chtít to nejlepší. Na druhou stranu je mi z toho všeho občas trochu smutno. Mrzí mě, že to, co máš teď, ti ke štěstí očividně nestačí. A občas, mě zevnitř nahlodává pocit, že možná ti ani já jednou nebudu stačit. To mě asi děsí ze všeho nejvíc.

Snažím se ti vysvětlit, dnes a denně, že všechny ty věci, který doufáš, že si jednou budeš moct pořídit, tě stejně neudělají šťastnějším, že je vlastně nepotřebuješ. Nepotřebuješ miliony, abys žil smysluplnej život.

Tvoje představa o budoucnosti je ale zkrátka jiná než ta moje. Asi bys byl rád uznávaným fotografem, mohl si dovolit jet několikrát za rok na dovolenou, mít spoustu nových adrenalinových zážitků, to je nejspíš něco, co by tě udělalo šťastným. A já, naproti tomu, bych byla šťastná za budoucnost, ve který bys byl po mým boku ty, klidně i v tom našem skoro rozpadajícím se domě. Stačilo by mi mít nějakou průměrnou práci, ale ve fajn kolektivu. Jsem spokojená s životem, který mám. Ač ty vyhlížíš někde v nedohlednu svoje štěstí, já totiž to svoje největší našla v tobě.

Chci věřit tomu, že to cítíš stejně. A že všechny ty věci, o kterých tak básníš, by byly jen takový malý přilepšení, bez kterýho se ale obejdeš, dokud máš mě.

Opravdu chci věřit, že jsou tohle zbytečný pochybnosti, že se pletu.

Někdy si ale nejsem jistá vůbec ničím a ze všeho nejmíň - sebou.

T.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. června 2018 v 19:14 | Reagovat

Doufání a naděje matky pro syna do budoucnosti. Připisuji tě do Výběru TT, to je touha většiny matek našich synů... :-)

2 Slothie Slothie | 16. června 2018 v 8:33 | Reagovat

[1]: V tomhle případě došlo k nedorozumění, Tom je můj přítel, ne syn. :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. června 2018 v 11:58 | Reagovat

[2]: Tak to skouknu ještě jednou, jestli jsem se o tolik nestrefila. Nakonec uvidíme, jestli to po mém nebo po tvém budou vnímat čtenáři ve Výběru... ;-)

4 Lucka Lucka | Web | 17. června 2018 v 14:23 | Reagovat

Já jsem si popravdě říkala, zda se jedná o přítele nebo spolubydlícího... Tak nějak z textu vyplývá, že je po tvém boku a stejně tak vzdálený...

5 Slothie Slothie | 18. června 2018 v 17:47 | Reagovat

[4]: Napsala jsem to v tomhle ohledu dost nejasně, vím. Byl to jeden z těch dnů blbec, kdy jsem byla plná pochybností. Už je to naštěstí mnohem lepší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama