Když ne teď, tak kdy?

2. května 2018 v 17:29 | Slothie |  Něco jako deník
Tak moc jsem se těšila na úterý, na to, jak si odpočinu, ale přijde mi, že volno mělo v tomhle případě spíš opačný účinek. Úterý totiž působilo spíš jako neděle (taky jste z toho byli zmatení a pořád si mysleli, že je víkend?) a o to horší dnešní den byl. Přestože je středa, připadá mi tak trochu jako pondělí v přestrojení.

Dnešní únavě vůbec neprospělo to, že jsme vlastně neměli příležitost se kvůli špatným ukazatelům zapojit a jen jsme seděly u operátorek a naslouchaly jejich hovorům. Hned ráno jsem zakotvila u Lucky, u které jsem strávila skoro celou směnu. Už když jsem ji viděla poprvý, napadlo mě, že je ideální typ na focení. Jsem holt tím úžasňákovým koníčkem už taky úplně deformovaná a když vidím zajímavou holku, hned si ji v hlavě přiřadím k určitýmu outfitu a místu a mám chuť jí nabízet focení zadarmo pro rozšíření užasňákova portfolia. Akorát se ne vždy s užasňákem shodneme na vhodným typu holky k focení. Teda, abych byla konkrétní, očividně máme o kráse úplně jinou představu.


Lucka by ale rozhodně byla ideální kandidátkou, vzhledem k tomu, že je modrooká pihatá zrzka. A nutno říct, že strašně hezká! A tak se pořád nějak snažím vymyslet, jak jí to nabídnout a nevypadat u toho jako blázen. Na druhou stranu si s ní dost rozumím, takže je jen otázka času, kdy jí to řeknu.

O půl čtvrté Lucce končila směna, a tak jsem byla nucena se na poslední hodinu přesunout k někomu jinýmu. Vybrala jsem si Kristu, která seděla nejblíž ke mně. Nutno říct, že Kristýny máme v práci rovnou tři a každou úplně jinou. Ta, u které jsem seděla dnes mi zatím byla sympatická ze všech nejvíc. Přijde mi totiž, že si jako jediná z těch tří na nic nehrála. Čeho jsem si ale všimla během asi prvních pěti minut mluvení s ní, je to, jak moc ji ta práce nebaví. Sama mi to o pár desítek minut později potvrdila. A já jí na rovinu řekla (možná bych s tou upřímností měla občas ubrat), že pokud není šťastná tam, měla by si zkusit najít jinou práci. Správně bych jí neměla radit, aby opouštěla tak dobrej kolektiv, ale sama vím, že je důležitý v životě dělat to, co Vás baví.

Přestože jen málokdo má takový štěstí, dokud jsme mladí a můžeme si vybrat, proč se zaseknout v práci, do které chodíme s odporem? Buďme k sobě upřímní, když se takhle spokojíme s lecjakou prací a slibujeme sami sobě, že si najdeme lepší, dost často se z měsíců stanou roky beze změny, roky v práci, která nás ubíjí a denně nám kazí náladu. Co když místo toho můžeme chodit do práce s úsměvem? Nebylo by to lepší?

Pokud plánujete změnu, začněte s ní teď nebo se ze slibu "někdy" vyklube striktní "nikdy" a vy tak zbytečně ochudíte sami sebe o příležitost, která na Vás tam venku možná čeká.


Tak co? Dáš jí šanci?

Z autobusové sedačky na zpáteční cestě domů radí


Prozatím v práci spokojená


Slothie




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama