Jsem špatný člověk?

3. dubna 2018 v 16:30 | Slothie |  Moje slovní průjmy :D :)
Abych byla upřímná, myslím si o sobě, že jsem celkem nekonfliktní, schopná si porozumět v podstatě s kýmkoliv, pokud se nejedná o absolutního ignoranta, egoistu nebo blbce. Zároveň jsem dost často člověkem, který je tu pro druhé, snaží se jim naslouchat, případně poradit ve chvílích, kdy se dostanou do těžký životní situace. A většinou mi to nevadí, když kvůli kamarádkám nebo kamarádům zůstávám vzhůru dýl než mám ve zvyku, s telefonem v ruce čtu slohovky, který mi píšou a trpělivě na ně odpovídám.

Jsou ale chvíle, kdy si ťukám na čelo, protože mi pořád dokola píšou ty stejný osoby, řešící ty stejný situace, do kterých se dost často dostali sami. Pak jsou tu tací, kteří, ač mají opravdu závažné problémy, rozhodnou se je ignorovat a místo toho řešit prkotiny, což mě přivádí k šílenství.

To pak uvnitř mě dochází k souboji dvou mých já - toho, který chce dotyčnou nebo dotyčnýho nějakým způsobem ukonejšit a přimět ho cítit se líp, věřit tomu, že se takhle mizerně nebude cítit věčně a pak je tu moje druhý já, to upřímný, který má chuť je profackovat a říct jim narovinu, že naříkají nad něčím, k čemu došlo jejich vlastním zaviněním. Abyste pochopili o čem přesně mluvím, pokusím se Vám přiblížit konkrétní situace a osoby, kterých se to týká.

Mám kamarádku, říkejme jí třeba Erika, která si už několikrát začala s kluky, kteří ji chtěli jen do postele a pokaždý, když takhle s někým začne "chodit" a má pocit, že to není to pravé ořechové, napíše mi. Ptá se mě, jestli je normální, aby se kluk ve vztahu choval tak a onak, jestli si myslím, že mají dobrý úmysly, jakobych byla nějaký expert na chlapy, což rozhodně nejsem, to zaprvý. Zadruhý, si pokaždé vybere typ kluka, z kterýho tak nějak čiší to, že nehledá vážný vztah, ale vystačí si jen s holkou do postele.

Víte, já se Erice snažím vysvětlit, že nemůže mezi svalovci a typickými hezounky hledat životní lásku a taky to, že je strašně naivní si myslet, že takového člověka najde na povrchních randících aplikacích jako je Tinder, kde Vás na první pohled zaujme opravdu jen vzhled, ale dost často tak můžete přehlédnout člověka, který by v reálu mohl být Vaše spřízněná duše. Netvrdím teď, že jsem zásadně proti seznamování se na internetu, jistě jsou páry, které se takto poznaly a funguje jim to dodnes. Jen si myslím, že takových je opravdu, opravdu málo. Ale o tom až jindy.

Říkám jí, aby všechny takový aplikace smazala z mobilu a soustředila se na sebe, ne na hledání kluka, že takovej jí jednou do života přijde sám a neočekávaně. Erika mi na to odvětí tím, že i kluci v reálným, ne virtuálním světě ji chtějí jen do postele. Tehdy si musím dávat pozor na pusu, protože to moje upřímný já jí chce říct, že si za to může sama, tím, jak se jednu dobu prezentovala na sociálních sítích, kde zveřejňovala videa ve vaně apod. Tím dala okolí určitou zprávu. A oni nezapomněli. Ale jak jí tohle můžu říct bez toho, aby se urazila?

Pak je tu další moje kamarádka. Té říkejme třeba Aneta. Anetě je 18. Přestože je ještě mlaďounká, následkem svojí nadváhy, má dost závažné zdravotní problémy, které běžně řeší spíš čtyřicátníci. Namísto toho, aby se zaobírala svou nadváhou, uvědomila si, že jí její tělo dává najevo, že je něco špatně, ona místo toho řeší, že si vinou lékařů, kteří ji nevěnovali dostatečnou péči, musela nechat ostříhat svoje dlouhé vlasy na mikádo. Víte, mně tohle připadá strašně hloupý. Obzvlášť, když mi napsala, že na vlasech záleží, že přece KAŽDÁ SLEČNA CHCE NĚJAK VYPADAT. Já nechci působit jako mrcha, i já mám svoje chyby, ale v minutě, kdy mi tahle zpráva přišla, jsem měla nutkání napsat jí, že pokud chce nějak vypadat, VLASY NEJSOU TEN NEJVĚTŠÍ PROBLÉM. Neudělala jsem to.

Spousta z Vás si teď může myslet, že jsem zlá, nesoucitná, ale já takovýmu chování prostě nerozumím. Celej život jsem se jí zastávala, když ji ve škole šikanovali, byli k ní zlí, když o ní někdo nemluvil hezky. Tehdy byla dítě, dalo se omluvit to, že byla při těle. Nebyla tou, kdo se rozhodoval, co bude jíst, jaký má pohyb. A upřímně, její rodiče to neměli nechat zajít takhle daleko. Mají na tom svůj podíl. Ale teď, když je jí 18, by si přece měla uvědomit, že je něco špatně, ne? Já si vlastně ani nejsem jistá, jestli Aneta ví, že má v tomhle ohledu nějaký problém. Jak jí mám pomoct bez toho, abych jí ublížila? Jak k ní můžu být upřímná, aniž by mě začala nenávidět? Já fakt NEVÍM.

Přemýšlela jsem, že na tohle téma natočím video, ale tak nějak mám strach, že by si ho ostatní špatně vyložili. Možná i tento článek vyvolá ve Vás čtenářích negativní reakce. Nechci tím nikomu ublížit. Nechci odsuzovat lidi s nadváhou, kritizovat je za to, způsobit, aby se necítili dobře ve vlastním těle. I já mám kila navíc. Ne tolik, ale mám. A moje zdraví mi zvýšeným cholesterolem taky začíná naznačovat, že je potřeba něco změnit. Ale protože vím, jak slabou vůli mám, začínám si měnit stravu postupně, s pohybem taky nezačínat ve velkým množství, aby mělo moje tělo čas si zvyknout - i tak mě po tříkilometrovém běhu ještě tři dny bolí svaly, takže asi tak nějak, no.

Hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla napsat tento článek je to, že mě štve, když si lidi stěžují kvůli prkotinám nebo nad životními situacemi, do kterých se sami dostali. My všichni děláme chyby. Vy, já, Erika, Aneta - nikdo není dokonalej. Ale je důležitý umět se k tomu postavit čelem, přiznat si, že jsme se do téhle šlamastyky dostali jen a jen vlastním přičiněním. Samozřejmě jsou výjimky. Jsou věci, které ovlivnit nemůžeme, které se zkrátka stanou a jediné, co nám zbývá, je se s nimi vypořádat nejlíp, jak to dokážeme.

A občas je potřeba zvednout zadek ze židle a udělat něco pro to, abychom se měli líp. To mi připomíná, že je načase jít se projít se psem.


Doufám, že máte krásnej den. A že mě po přečtení tohoto článku úplně neodsoudíte.

Prozatím Vás zdraví



Slothie




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teri Teri | Web | 3. dubna 2018 v 17:01 | Reagovat

Vůbec neměj strach, že by tě kvůli takovýmu postoji lidi odsuzovali a brali ta za někoho, komu chybí soucit.
Chápu tě. Sama se někdy ocitám v roli toho, kdo si klepe na čelo, když nějaká kamarádka řeší dokola pořád ty stejné věci - a přitom si za to může sama.
A na druhou stranu, ať nejsem pokrytec, sama si stěžuju na věci, za který si můžu sama, a pak se divim, že jiný lidi už to nezajímá nebo vytáčí, protože už to slyšeli tisíckrát.
Myslim, že řešíš úplně  normální věc, je to v pořádku.
Lidi prostě chtěj politovat, ale často zapomínaj na to, že v některejch věcech si prostě můžou pomoct jen oni sami.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama