Dokonalý vztah neexistuje

23. února 2018 v 18:00 | Slothie |  Moje slovní průjmy :D :)
- "Já tě nechápu. To ty jsi začal s tím, že se vrátíme v únoru."
- "Já vím. Ale zvyknul jsem si tady. Líbí se mi, že jsem s tebou sám."
- "Nemůžeme to teď změnit. Přeplánovat. A já chci být s nima. Chci vidět holky vyrůstat, být u toho. Nechci se vrátit
z Anglie a zjistit, že mě babička už nepoznává. Už nemůžu nic prošvihnout."
- "Tak pojedeš sama a já tu ještě dva měsíce zůstanu."
- "Víš co? Běž do háje!!"

Utíkám do obýváku, sedám na gauč a vzlykám tak, jak už dlouho ne. Srdce mi bije hrozně rychle a já nad ním nemám žádnou kontrolu. Nejspíš mě vedle v místnosti slyší i Martin, ale je mi to jedno. Nemůžu se soustředit na nic jinýho než na to, jak mi tyhle řeči ublížily. Zase. Myslím na to, že takhle to přece být nemá. Nemáme si říkat věci, kterýma jeden druhýmu ubližujeme. Ale občas to člověk asi dělá, když je opravdu naštvanej. A tohle byl jeden z večerů, kdy nám oběma ujely nervy. Nutno říct, že v takových chvílích nejsem tak optimistická, jak mě znáte vy, čtenáři. V takových chvílích se hroutím a pochybuju, jestli mi to za ten boj stojí.

Přichází úžasňák, snaží se mě uchlácholit, omlouvá se, objímá mě, ale mně ještě dlouho potom tečou slzy a celý tělo se mi třese. Vím, že tomu nerozumí. Myslí si, že jsem přecitlivělá. Ale já prostě nesnesu, když je na mě zlej, když mě od sebe odhání. Nesnesu představu, že bych někde měla být delší dobu bez něj. A i když teď zpětně vím, že by v Manchesteru beze mě nejspíš dlouho nezůstal, v té chvíli to bolelo. Už jen to, že ho něco takovýho vůbec napadlo.

Teď už jsme se usmířili. Vyřešili událost, která nás do té nepříjemné hádky dostala. Teď už se jen pousmívám nad tím, že kdybychom to bývali udělali hned následující ráno, ušetřili bychom si celý tohle divadlo. Jako bych to neříkala. Ale ne, on je prostě paličák a musí mít ve všem pravdu.

Proč Vám vůbec všechno tohle říkám? Nechci, abyste si mysleli, že je náš vztah vždycky idylickej. Není. Hádáme se. Nesouhlasíme jeden s druhým. Občas se neshodneme ani na tom, že se neshodneme. Oba jsme neuvěřitelně tvrdohlaví a to našemu vztahu spíš škodí než pomáhá. On mě zlobí, i když na to nemám náladu a o to naštvanější pak bývám. To se chce usmiřovat a nechápe, že NE, KDYŽ JSEM NAŠTVANÁ, PUSU FAKT NECHCI! Nemá pochopení pro dny, kdy mám náladu na draka. To se mu snažím vysvětlit, že každej den prostě není svátek, že nemůže být člověk celej život jen vysmátej, i když by to bylo hrozně fajn. Já zas nerozumím jeho častýmu pesimismu i v situacích, který jsou ještě nejasný. To já jsem byla vždycky ta pesimistická, ten věčnej stresař. Teď jsem já ta, která se ho snaží rozveselit, dodat mu naději, když nám věci často nevycházejí podle plánu. Nutno říct, že se mi v téhle roli moc nedaří. Motivační řečník ze mě asi nikdy nebude, no.

Oba máme svoje chyby, oba musíme na spoustě svých vlastností zapracovat, přijít na způsob, jak spolu žít a věčně se nehádat. Musíme se naučit řešit spory v klidu. V tom nejsme dobrý ani jeden. A já se fakt pokouším být vůči úžasňákovi shovívavá, jak mě Kris prosila. Přes všechny naše neshody vím, že mě miluje. Vím, že by pro mě udělal všechno na světě. Ale občas bych ho nejradši přerazila. Tuším, že tak nějak to mezi náma asi bude vždycky. Ale co.

Podstatný je, že vztah nemusí být dokonalej, aby fungoval. Pochybuju, že vůbec něco jako dokonalej vztah existuje. A tak se netrapte, pokud se hádáte se svou drahou polovičkou. Dokud je ve vztahu oboustranná láska, věřím tomu, že při troše snahy se dá zapracovat skoro na všem. Tak to nevzdávejte. A pokuste se zachovat klid. Já jsem se tomuhle umění sice ještě nenaučila, ale pracuju na tom. Pokud máte na tohle někdo osvědčenej recept, sem s ním. :)

Naposledy z Manchesteru zdraví


Slothie

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama