Moje největší obavy

22. ledna 2018 v 18:31 | Slothie |  Moje slovní průjmy :D :)
Připadá mi, že čím jsem starší, tím víc přibývá věcí, ze kterých mám strach. Jakobych se teď, s jiným, dospělejším vnímáním světa, najednou bála skoro všeho.

Bojím se toho, že něco udělám špatně nebo že mi okolí vtloukne do hlavy, že tomu tak je a já nepoznám ten rozdíl. Bojím se, že mě lidi budou kritizovat a že to nezvládnu brát s nadhledem. Mám strach z toho, že i když si snažím vybudovat vyšší sebevědomí, jak jen můžu, přijde chvíle, kdy se ocitnu ve velkým davu lidí a budu si zas připadat šíleně malinká. Nebudu schopná setřást ten pocit, že všichni, co na mě koukají, hledají moje chyby. Bojím se toho, že nepřijde chvíle, kdy mi bude jedno, co si o mně ostatní myslí.

Děsí mě představa, že ztratím někoho, koho mám ráda. - "Jde o to, že ve chvíli, kdy o někoho přijdete, si uvědomíte, že nakonec ztratíte úplně všechny." (John Green, Turtles All The Way Down) - Obzvlášť teď, když vím, že zdravotní stav mojí babičky se za dobu, co jsem nebyla v Česku, rapidně zhoršil. Nikdy nebyla ten typ, co zapomíná, nikdy nevyvolávala konflikty, ale teď? Byla schopná se se mnou pohádat třikrát během jednoho odpoledne, desetkrát se zeptat, jestli jsem unavená. Všichni víme, že to není dobrý znamení. Ale nejde jen o babičku, ale o všechny milovaný lidi okolo mě. Nemůžu přijít o jedinýho z nich, protože vím, že by mě to zničilo.

Taky mám strach z toho, že se na mě jednou úžasňák a podívá a už neuvidí tu holku, do který se zamiloval. Že nás okolnosti změní natolik, že nebudem poznávat jeden druhýho. Občas mám strach, že měla babička pravdu - i přesto, jak zmatená teď je - když říkala, že nic netrvá věčně. Občas se bojím, že to naše "navždycky" mít nebudeme.

Mám strach, že si nikdy nebudu připadat dost dobrá, ať udělám cokoliv.

A pak jsou tu naprosto absurdní věci, který mě k smrti děsí. Jako situace, kdy jsem nucena někam jít sama a potmě. Nebo když někdy v noci slyším divný zvuky a za jejich příčinu považuju duchy. Já vím, no. Klidně se smějte. Mám svý důvody na ně věřit.

A čeho se bojíte Vy?



Slothie





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 23. ledna 2018 v 23:01 | Reagovat

Čím dýl sleduju Chirurgy, tím víc se bojím Alzheimera, demence a podobných nemocí a stavů, kdy člověk přijde o to nejcennější - o sebe samotného. Kdy neví, kým je a nepamatuje si nic ze svého okolí. Chápu, že když babička začíná zapomínat, bojí se, že ji ztratíš. Ono to pak jde rychle. Má babička měla na mozku nádor. S nikým pak hrozně dlouho nemluvila a všichni si mysleli, že je to nějaká psychická porucha - na tak dlouho jsme ji ztratili, aniž bychom věděli, co se s ní vlastně dělo. A pak umřela. Bylo to děsivé.

Strach z toho, že si nikdy nebudeš připadat dost dobrá, také chápu. Svůj předchozí vztah jsem tímhle strachem promrhala. Ke konci už jsem se jen živila obavami, že vyhasínám, že se stanu nezajímavá, že hloupnu a nebudu mít příteli co nabídnout. Ale nakonec to bylo právě tohle mé smýšlení, co ho ode mě odradilo. Že jsem si nevěřila. Tak si věř, protože ty určitě máš co nabídnout. :)

2 Slothie Slothie | 24. ledna 2018 v 18:36 | Reagovat

[1]: Strach z toho, že nebudu dost dobrá, ten není ve spojitosti ze vztahem, ale tak nějak celkově. Každopádně moc děkuju za komentář. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama