Expert na porušování vlastních slibů

17. ledna 2018 v 22:09 | Slothie |  Moje slovní průjmy :D :)
To jsem si tak nedávno slíbila, že se pokusím nebýt taková citlivka a nebudu plýtvat svoje slzy kvůli kravinám. Problém je v tom, že okolí moc nespolupracuje. Plus mám v některých ohledech fakt šílenou smůlu.

Včera večer si úžasňák všimnul, že mi chybí jedna náušnice. Já osobně na špercích nějak nelpím a být to něco, co jsem si koupila sama, nedělala bych z toho vědu. Šperky se ztrácí, takový věci se holt stávají. Jenže tentokrát se jednalo o náušnici, kterou jsem dostala k Vánocům od úžasňákových rodičů. A udělaly mi vážně radost, navzdory tomu, že vztah s jeho mamkou, mojí budoucí tchyní, není zrovna ideální. Když jsem si je 25. prosince dopoledne rozbalila, rovnou jsem si je nasadila a od té doby je ani jedinkrát nesundala. Taky jsem se dost často ujišťovala, že je pořád mám na sobě, protože jsem se bála, že je ztratím. A prásk! Pak se tak stalo. Po třech týdnech!

Nejhorší je, že ani nevím, kdy v průběhu dne k tomu došlo - v práci, po cestě domů nebo do obchodu, doma, mohlo se to stát prakticky kdekoliv. Ještě ten večer jsme obrátili celý byt vzhůru nohama, ale nic jsme nenašli. Kolegyně mi dnes řekla, že má pocit, že na konci směny ji na mně už neviděla. Ale jistá si není. I když je tu malá šance, že ji někde v práci ještě najdeme, moc nadějně to nevidím. Úžasňák přišel s tou variantou, že pak koupíme v Česku nový - ale o to vůbec nejde - mám teď obavy, že až to jeho mamka zjistí, přibyde to na seznam důvodů, proč mě nemá ráda. Takže tak, no. Toť první věc, která mě v poslední době rozbrečela. Byl to ale dostatečnej důvod k slzám?

Dnešek jsem považovala za dobrej den. V práci jsme se nasmáli, den proběhl v klidu, já doma uvařila - asi celkem obstojně - a pak šla úžasňákovi naproti k autobusový zastávce. Společně jsme nakoupili a já mu na zpáteční cestě domů vyprávěla o tom, jak jsme si dnes s Kris hezky popovídaly a jak jsem ráda, že teď spolu tak dobře vycházíme. Že mi po návratu do Česka bude vlastně dost chybět. Joo, to bych nebyla já, abych něco nezařekla, že jo.

Sotva jsem v kuchyni úžasňákovi připravila večeři, došlo na jeho hádku s Kris, která začala mraženou zeleninou. Jo, to myslím naprosto vážně. Kris totiž měla za to, že je ta v mrazáku jejich, ale byla naše. Úžasňák si z toho dělal srandu jakože "ty zlodějko, ta je naše, NAŠE!". No a Kris to pochopila jako výčitku, tak si ověřila, jak to vlastně je a i když pak uznala, že jsme měli pravdu, konflikt neskončil. Samozřejmě. Od mražené zeleniny se přešlo k výčitkám týkajícím se bydlení, toho, že si vlastně úžasňák neváží toho, co pro nás Kris s Martinem udělali, že je nevděčnej a skončilo to tím, že Kris úžasňákovi vyčetla jeho největší životní chybu.

Je to něco, co se stalo před lety, ale bohužel se to s ním táhne až do současnosti. A přestože si myslím, že realitu je potřeba brát taková, jaká je, že není smysl se rýpat v tom, co se už stalo a co už nejde vrátit, toho není schopnej ani úžasňák, ani jeho ségra. Problém je v tom, že tím, co řekla, neublížila mu, ale mně. Ona ví, že je to pro mě pořád citlivý téma. Proto to byla docela podpásovka. Obzvlášť po dnu, kdy jsem ji tak vychvalovala. Nějak mi to přišlo hrozně líto, a tak jsem, místo toho, abych jejich hádku poslouchala, zamířila do koupelny. Tam jsem všechny emoce nechala vyjít na povrch. Nevím proč v těchhle situacích vždycky jdu právě do téhle místnosti. Jsem divná?

Teď, když ty dvě horký hlavy zase trochu vychladly, se všechno - doufám - zase vrátí do starých kolejí. Strávíme tu ještě měsíc a půl, a tak bych byla fakt ráda, kdyby se spolu ti dva snažili vycházet. Tý jejich sourozenecký lásce občas fakt nerozumím.

Každopádně se chci zeptat - je mezi Vámi čtenáři nějaká citlivka, která chápe to, že v některých situacích zkrátka slzy zadržet nejde? Nebo naopak někdo, kdo by mi mohl poradit, jak ovládnout emoce bez toho, abych se rozbulela jako malá holka?

Zároveň je tu jedna další věc, která mě zajímá. Co se týče těch z Vás, kteří používáte sociální sítě jako Instagram, uvažovala jsem o tom, že svůj osobní profil zveřejním i tady, abyste během dnů, kdy na psaní nebude čas nebo nálada, viděli aspoň moje příspěvky tam. Občas fotky zveřejněné tam souvisí i s články, který píšu tady, tak jsem si říkala, že to možná není úplně marnej nápad. Ale zajímá mě Váš názor. :)

Děkuju za všechno. Děkuju za to, že jste, že čtete moje články a za to, že na ně reagujete. Moc si toho vážím. :)

Z Manchesteru zdraví na Vaše reakce zvědavá


Slothie


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 17. ledna 2018 v 22:21 | Reagovat

To znám. To se občas můž stát každému. :D  :-)

2 ValarMorghulis ValarMorghulis | 18. ledna 2018 v 4:08 | Reagovat

Já se taky občas neudržím. A to jsem muž. Byť to dokáže jen jedna slečna. :) Koupelna je zajímavé místo. Částečně je to možná protože tam máš klid. Částečně je to podvědomě místo, kde se fyzicky omýváme, tak se tam omýváš i psychicky. Já bych insta i uvítal.

3 Slothie Slothie | 18. ledna 2018 v 17:16 | Reagovat

[2]: To psychické omývání je celkem zajímavá teorie. Spolu s přítelem jsme přišli ještě na jednodušší - je to jediná místnost v bytě, kde se můžu zamknout. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama