Šéf na zabití

14. prosince 2017 v 19:34 | Slothie |  Zaměstnanec měsíce :D
Víte, já jsem myslím celkem přátelskej a chápavej člověk, pokud nejednám s úplným blbcem. No, občas i tehdy. Co se týče mojí současné práce v Manchesteru, s většinou kolegů jsem si začala rozumět v podstatě okamžitě. I šéf na mě ze začátku působil jako celkem fajn člověk - teda na pohovoru a prvních pár dnů v práci. Postupně jsem zjistila, že jsem se spletla, že asi nemám úplně dobrej odhad na lidi.

Během několika dnů po nástupu do nový práce jsem si všimla, jak šéf - říkejme mu Frankenstein (jednak protože se jmenuje křestním jménem Victor, jednak proto, že se mi takový krycí jméno celkem líbí :D) - jedná s lidma. První, čeho jsem si všimla, bylo, jak na jednoho z kolegů mluvil jako na psa - "Zůstaň!" - "Hodnej kluk!". A nestalo se to jen jednou. Když jsem si před obědem šla ohřát jídlo v mikrovlnce, kterou právě okupoval on, poslal mě zpátky do práce se slovy - "Ještě jsem neskončil, vrať se na místo!" Řeknu Vám, takový jednání si zrovna neužívám.

V jednom týdnu jsem od Frankensteina potřebovala tři věci - předat mu papír s číslem od pojišťovny, který v Anglii potřebujete, pokud tu chcete pracovat; požádat ho o dopis od zaměstnavatele, abych si mohla založit zahraniční bankovní účet a vyškemrat si dva dny volna během Vánoc, abych je mohla strávit v Česku, jak jsem doma slíbila. Doufala jsem, že to vyřídíme během jednoho dne, ale to ne. Každej den byl ochotnej se mnou vyřešit jen jednu z těchhle věcí, takže jsem se musela denně chodit připomínat. Mám pocit, že se vyloženě vyžíval v tom, že jsem od něj něco potřebovala.

Dnes jsem po něm po dvou měsících zase něco chtěla - a to jsem si dovolila moc!! Jde o to, že není šance, abychom vánoční dárky přepravili letadlem do Česka - tak jsme se rozhodli je poslat po kurýrovi. Jenže u toho si samozřejmě nemůžete vybrat, kdy balík vyzvedne, že jo. No a mě to vyšlo zrovna na dobu, kdy jsem v práci, tak jsem se šla Frankensteina zeptat, jestli by mě pak nepustil na půl hodinky domů (z práce to mám jen 15 minut chůze), abych si balík poslala a pak se hned zase vrátila. Přála bych Vám vidět ten jeho výraz.

"A mám jako jinou možnost? Víš, že je teď spoustu práce a že si nemůžu dovolit tě někam na půl hodiny pustit. Jako co mi zbývá, no. Ale tohle už víckrát nedělej. Už to tady na mě kdysi někdo zkoušel a to teda ne. Obzvlášť teď před Vánocema."

Tak jsem mu nabídla, že zkusím změnit adresu předání na tu pracovní. Ale zase kvůli tomu samozřejmě musím otravovat Marťu, aby mi ten dvacetikilovej balík hodil do práce, pak ještě kluky, aby mi ho z recepce pomohli odnést k bráně. A to jen doufám, že kurýr tu adresu nějak nesplete. Žůžo, opravdu.

Ten člověk mě štve v tolika ohledech, že už se tomu musím smát. Nejvíc mě pobavilo, jak dnes přišel "pomoct" s balením. Přitáhnul k sobě krabici s oblečením připravenou k zabalení s tím, že to udělá, nakonec tak tři čtvrtiny jen vyskládal na stůl a popřesouval je ke mně a ke Kris. A ještě si během těch 10 balíčků, co zabalil, stihnul jít třikrát odpočinout. Achjo. Jak já se těším zpátky do Česka. Hlavní cíl, kterej budu mít, až si budu hledat práci v Český republice, bude najít takovou, kde nebudu mít šéfa přímo za zadkem. Teď se uklidňuju tím, že mě čeká už jen pět pracovních dnů a pak už budu v klídku trávit svátky se svojí milovanou rodinou. To si pak na nějakou dobu nervíky snad zase obrním.

Z Manchesteru zdraví vyčerpaná



Slothie




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama