Domove, sladký domove

24. prosince 2017 v 9:41 | Slothie |  Něco jako deník
Víte, když jsme se tři dny zpátky chystali zpátky do Česka, bůhví proč, byla jsem místo nedočkavosti spíš nervózní, bolelo mě břicho a měla jsem pocit, že se po cestě něco pokazí. Můj šestej smysl se zas jednou nemýlil.

O půl 10 nás v Manchesteru vyzvedla paní, se kterou jsme se domluvili na odvoz na letiště v Liverpoolu. Tam jsme i přes neplánovanou objížďku dojeli s dvouhodinovým předstihem. Už při kontrole příručních zavazadel došlo k první komplikaci. Co se týče sáčku na převážené tekutiny, vzali jsme s sebou moc velký, takže jsem musela dvakrát odběhnout z fronty k automatu - poprvý jsem zjistila, že u sebe nemám libru v hotovosti, tak jsem běžela nazpět zjistit, co s tím a vzápětí jsem se musela vrátit k tomu, ve kterém se dala použít i platební karta.

Pak jsem se po průchodu kovovým rámem musela i zout, což byla sranda, protože jsem na sobě měla zrovna děravý ponožky. Čekala jsem, že je teda aspoň pobavím, ale asi jsem vypadala podezřele, protože stejně jako na pražským letišti při odletu do Anglie mě i v Liverpoolu pěkně prošacovali. Zase mě prohledávala ženská a zase překročila meze tím, že mi i nadzvedla tričko a rukama kontrolovala i oblast pod gumou na mých kalhotách. Nedivila bych se, kdyby mi příště kontrola i narovnala kalhotky. Achjo.

Od začátku jsme kontrolovali tabuli s odlety, abychom věděli, ke které bráně jít. Už po příchodu na letiště hlásila 25 minut zpoždění, ale z toho jsme si nějak hlavu nelámali. Když jsme pak ale vzlétli až před 3 hodinou (namísto plánovaných 12:25), byla jsem naštvaná. To máte tak, když se deset Britů snaží naložit jeden invalidní vozík do zavazadlovýho prostoru. Dvě hodiny!!

Následkem zpoždění jsme do Prahy dorazili až kolem 6 hodiny večer a pak se kvůli kontrolám pasu dostali k autobusu na vlakové nádraží až před 7. To už jsem šíleně stresovala, že nestihneme vlak 19:48 domů. Další spoj by nás totiž stál dva tisíce a nebo bychom si museli počkat až do tři čtvrtě na 10 - na to už jsem fakt neměla energii. Naštěstí jsme to stihli včas, protože nám můj brácha předem zarezervoval místa ve vlaku. Uf.

Přivítání s mojí rodinou bylo skoro podle očekávání. Mamka plakala hned, když mě viděla ve dveřích a já se překvapivě držela. Došlo to na mě až později, když jsem si uvědomila, že si v domě, kde jsem bydlela víc než 20 let, připadám jak na návštěvě. A když jsme o půl hodiny později seděli u stolu v kuchyni, pořád jsem si nebyla jistá, jestli se to opravdu děje nebo ještě spím. Těšila jsem se na to tak dlouho, že pro mě bylo těžký uvěřit, že tam konečně jsem.

Zapovídali jsme se tak, že jsme šli spát až o půl druhé ráno. Když pak moje neteř, která po mém příjezdu předchozí den ještě spala, vstávala do školky, nehledě na únavu jsem vyskočila z postele, abych se s ní přivítala taky. Upřímně jsem ani nečekala, že se se mnou bude chtít takhle obejmout - bylo to krásný. Pak, když se probudila i ta mladší a nechala se ode mě i pochovat, byla jsem naměkko.

I společná rodinná snídaně mi ten den připadala jako něco naprosto kouzelnýho. Nezažila jsem ji tak dlouho, že mě přiměla vážit si každé maličkosti - toho, jak oči mojí neteřinky Amálky zářily, jakou měla radost z toho, že jsme se tak všichni sešli. Toho, že si ze Zdenu - přítele svojí ségry - můžu konečně zase vystřelit. Nečekala bych, že mi tak moc bude chybět jeho humor. Ale stalo se.

Dopoledne jsem se po třech měsících viděla i s tátou. Probíhalo to všechno bez problému až do chvíle, kdy se vrátila domů moje ségra a vyvolala první rodinný drama. Ne, to mi teda nechybělo. Moje nálada pak šla úplně do háje.

Já vím, že ten člověk udělal spoustu chyb, ale doufala jsem, že aspoň během vánočních svátků se mu to všechno připomínat nebude, že si tu "vánoční pohodu" nebudeme kazit. Asi jsem fakt naivní. Táta pak mě a úžasňáka odvezl na autobusovou zastávku - byli jsme totiž domluvení, že se zastavíme za jeho mámou. Tam jsem se těšila ze všeho nejmíň. Předem jsem totiž věděla, že to nebude pohodová návštěva. Už v té době jsem nebyla v nejlepší náladě, ale nečekala jsem, jak moc se to ještě může zvrtnout.

Chtěla jsem totiž úžasňákově mámě slušně vysvětlit, proč chceme Štědrý den strávit spolu a proč nemůžeme dorazit dřív než v 8 hodin večer. Ta tomu ale samozřejmě nerozuměla. Nerozuměla tomu, že moje ségra neodjede od svých dětí dřív než si rozbalí vánoční dárky. Nerozuměla tomu, že ten den žádný autobus nejede, takže jiná možnost není. Nerozuměla tomu, proč jsme se teda vůbec vraceli v Anglie, když tam úžasňák na Štědrej den nebude.

Jo, brečela jsem. Brečela jsem proto, že mi přijde hrozně smutný, že dělám, co můžu, abych se jí zavděčila, ale ono to nestačí. To, kým jsem, nestačí. Nestačí, že miluju jejího syna tak, že bych za něj dýchala. Nestačí, že bych pro něj udělala všechno. Jak jsem totiž pak zjistila, podala úžasňákově tátovi verzi, že mu vlastně rozkazuju, s kým má strávit Vánoce. Varianta, že se dobrovolně rozhodl být se mnou, protože je jeho matka úplně mimo, samozřejmě nepřichází v úvahu.

Následující den se situace zase změnila, protože úžasňákova máma pořád s verzí, že dojedeme v 8, nebyla spokojená, i když nám ji odkývala a ještě nás ve dveřích objímala, že se teda uvidíme v neděli. Ukázalo se, že to nemá cenu jezdit, protože ona chce už přece v 7 jít spát! Mám tak sice aspoň prostor strávit s úžasňákem celej den u nás doma bez stresu z toho, že nám večer zkazí jeho máma. Ale ono se určitě zas najde něco jinýho.

No jo, domove sladký domove!

Všem Vám čtenářům přeju krásný prožití vánočních svátků bez jakýchkoliv komplikací s rodinnými příslušníky. A pokud k nim dojde, klidně si tu pod mým článkech postěžujte, ať vím, že v tom nejsem sama. Já pořád ještě naivně doufám, že to všechno nějak dobře dopadne. :)

Ze své malé rodné zapadlé vesničky zdraví nadějí plná


Slothie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sarah´s Hi, Story! :) Sarah´s Hi, Story! :) | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 9:53 | Reagovat

Přeju Ti pohodové, klidné Vánoce na které bude příjemné vzpomínat. :) :-)

2 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 9:55 | Reagovat

Štastné a veselé Vánoce Vám přeju! :) :-)

3 Slothie Slothie | 24. prosince 2017 v 11:54 | Reagovat

[1]: Děkuju.

4 Slothie Slothie | 24. prosince 2017 v 11:54 | Reagovat

[2]: Děkuji moc. :)

5 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 17:17 | Reagovat

[4]: Nemáš vůbec zač.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama