80. Den - V neděli se nic nedělá?

10. prosince 2017 v 16:58 | Slothie |  Něco jako deník
Abych Vám pravdu řekla, předpokládala jsem, že tohle bude jeden z těch nudnějších víkendů, ale zase jsem se spletla. Včera jsem měla jediný volný den a přesto jsem ho nestrávila jen odpočinkem - to by byla ztráta času. Po dlouhý době na mě přišla řada s vařením, a tak jsem jako největší antitalent pro jistotu volala mamce, abych si ověřila, jak že to kuřecí maso na smetaně vlastně dělá... a překvapivě pro mě to jídlo dopadlo dobře! Jupí Béďo!

Taky mě přítel úžasňákovy ségry hodil do banky, aby mi mohli převést moji mizernou výplatu z šeku na bankovní účet. To Vám taky musím říct! - výplata za listopad je totiž teď u nás v práci žhavým tématem. Většina z nás má pocit, že jsme odpracovali víc hodin než jsme dostali zaplaceno. Například já dostala míň než úžasňákova ségra a to do práce chodíme ve stejnou dobu a stejně tak i odcházíme - navíc ona platí daně a já, protože jsem tu jen něco přes dva měsíce, ještě ne. Další dva kolegové odpracovali stejný počet hodin a taky každý dostali jinou částku. Prostě nějaký divný, no, ale to jsem odbočila...

V sobotu jsem pak ještě - konečně! - stihla dokončit portrét pro úžasňákovu ségru (sakra už bych jí tu měla vymyslet nějakou jinou přezdívku - tohle je hrozně zdlouhavý) a začala s dalším portrétem. Taky jsem vyprala dvě várky prádla a pak mě to nějak složilo, takže jsem si dala menšího šlofíka.

Když byl pak úžasňák na cestě domů z práce, připravila jsem mu jídlo a uvařila čaj. Chtěla jsem mu nějak udělat radost. Víte, občas si říkám, že toho pro něj dělám strašně málo, protože on mi vaří skoro pořád a dokonce občas i peče! Fakt bych Vám přála ochutnat ty jeho úžasný domácí koblížky. Takže jo, snažím se mu to vynahradit, jak můžu. A včera na něm šlo poznat, že mu jídlo ode mě fakt chutnalo, což pro mě znamenalo strašně moc.

Úžasňákova ségra - a už je to tady zas - prostě jí od teď budu říkat Kris, je to snazší - začala tady v Anglii s pečením českýho cukroví a její přítel jí pomáhal. Jak tak stáli blízko u kuchyňské linky a hnětli těsto - Marťas - přítel Kris - se do toho tak vložil, že se hlavou praštil o skříňku. Nějak jsem se tomu nemohla přestat smát.

Asi hodinu po tom jsme s úžasňákem dělali kravinky, lechtali se a tak a skončilo to tím, že jsme se srazili hlavama. Vtipný je, že za náš půlroční vztah se nám tohle stalo už podruhý. :D V tu chvíli se mi neuvěřitelným způsobem spustily slzy, takže jsem byla zase za největší citlivku že jo... ale tohle fakt bolelo.

A pak přišel dnešek - moje první pracovní neděle. Ve skladu máme spoustu práce, proto se někteří z nás rozhodli jít i o víkendu, abysme trošku dohnali, co jsme nestihli přes týden. Naštěstí to, vzhledem k tomu, že se jednalo jen o pětihodinovou směnu, uteklo strašně rychle a najednou jsem byla zase doma, ale... Jak to tak většinou u mě bývá skoro každej pracovní den, se mi zas něco povedlo. Praštila jsem se tam totiž do jednoho stojanu s kalhotama, takže mám teď bouli nad okem. Nechcete náhodou někdo trochu tý mojí nešikovnosti? Myslím, že jí mám přebytek.

Když jsem přišla domů, Marťas si neodpustil poznámku, že to mám za to, že jsem se včera smála tý jeho srážce s kuchyňskou linkou. No, možná na tom něco bude. Takže pozor na to, komu se smějete! Karma je zdarma. :D Mně se to vždycky vrátí ještě alespoň dvojnásobně.

Tak jsem si tu postěžovala a asi bych měla zase jít dělat něco užitečnýho... Tak jo.

Z neobvykle zasněženýho Manchesteru zdraví na šlofíka zralá



Slothie


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama