73. Den - Tak si zas jednou postěžuju

3. prosince 2017 v 18:47 | Slothie |  Něco jako deník
Přestože jsou neděle tak nějak stvořený pro lenošení - na dnešek jsem měla jiný plány. Většinu z nich jsem sice splnila, ale teď navečer, na mě asi nějak padla únava z celýho týdne nebo co. A tak jsem se rozhodla aspoň sednout (no spíš lehnout) k noťasu a tak nějak se vypsat ze všech stresíků, který mě tenhle týden provázely.

V pondělí jsem měla v práci den úplně na bobek - abych byla slušná. Nic se mi nedařilo, málem na mě spadly krabice... Když mě někdo pro něco poslal, donesla jsem něco jinýho. Několikrát. Jindy bych nad tím asi kroutila hlavou, ale ten den to nějak nešlo.

Od úterý do čtvrtka mě vždycky po práci čekalo doma ještě pečení a když došlo na zdobení dortu, nadávala jsem tak, že nikdo nemohl ani vejít do kuchyně, protože riskovali, že je něčím sejmu. Nakonec jsem s výsledkem dortu ani nebyla spokojená, což mě naštvalo ještě víc. Když jsem pak ale fotku zveřejnila na svojí stránce na Facebooku https://www.facebook.com/terkapece/, trošku se mi ulevilo, protože kolegyně se zdála spokojená. Tak jo, aspoň něco.

Pak přišel pátek. To jsem se v práci, na druhej pokus, snažila sehnat krabici, ve které máme v plánu s úžasňákem odeslat vánoční dárky do Česka. Už předtím jsem si jednu odložila, ale stejně se někdo usmyslel, že ji musí rozřezat. Takže, když se naskytla další volná krabice - trochu menší než jsem chtěla, chopila jsem se šance a domluvila se s šéfem, že si ji odložím. V průběhu směny pak na mě ještě jeden španělský kolega - Alvaro - zavolal přes chodbu, že našel další, jestli ji chci domů. Slíbil, že mi na ni napíše "Tereza's property" (Terezin majetek). Zasmála jsem se nad tím a asi hodinu na to zjistila, že obě slova, co na krabici napsal, vyhláskoval špatně.

Ke konci směny, když jsme se všichni chystali domů, mi ještě připomněl, že si jí mám vzít s sebou a já nad tím jen mávla rukou. "Neboj, myslím na to." Vyšla jsem ven, kde na mě na chodbě původně krabice čekala a hele -tam bylo prázdno. Když jeden z šéfů viděl můj zmatený výraz, dali jsme se do řeči a ukázalo se, že moje krabice byla zamčená v jediném skladu, od kterého měl klíč druhý z šéfů, který už odešel domů. Takže jsem šla zase s prázdnou, no.

Zato mě a úžasňákovu ségru ale doprovázela Chrysanthi, kolegyně, která si u mě dort objednala. Já ji pak na zpáteční cestě doprovodila aspoň na autobus, protože ji čekala dlouhá cesta a vůbec jsem jí nezáviděla hodinu a půl dlouhou jízdu s dortem na klíně. Ale byla jsem vděčná za to, že jsem si zas s někým tak dobře popovídala.

O asi dvě hodiny později mi od ní přišla zpráva. Čekala jsem další poděkování nebo tak, ale ne. "Dort skončil na silnici." Myslela jsem, že si ze mě dělá srandu, protože o to samý se pokusil dva dny zpátky úžasňák se svou sestrou. Ale ona nevtipkovala. Když byla už jen přes ulici od domu, kde bydlí, vrazil do ní cyklista, dort jí vypadl z ruky a přistál na zemi. Prý měl sice minimální škody, ale pochybuju, že má někdo rád, když mu spolu s fondánem křupou mezi zubama kamínky, že?

Ten den toho na mě bylo nějak moc. Proto jsem byla vděčná, když mi pak ségra chtěla zavolat. Asi po dvou minutách videohovoru se ale vrátili spolubydlící a zapli televizi (která je propojená s WiFi) a internetový připojení šlo do háje. Zrovna, když mi mamka říkala, jak ji v práci nechávají mrznout... A já si to ani nemohla poslechnout všechno. Když se pak půl hodiny na to ozvala ještě sestřenice, že by ráda zavolala, protože je poblíž i moje spolužačka ze střední, to už pomyslnej hrnec mých nervů přetekl úplně.

Nemám ve zvyku nahlas křičet nebo tak. Když jsem naštvaná, prostě bulím a u toho sprostě nadávám. Jenže protože jsem tu nadávala na tu "poje*anou televizi", vyznělo to tak, že jsem příteli úžasňákovy ségry vyčítala, že tu internet nefunguje. Takže jsem si ještě od úžasňáka vyslechla, že jsem vlastně šíleně nevděčná, protože právě on tu ten internet platí, ne my. Jo, jasně. Vypěnila jsem ještě víc než předtím. Nechtěla jsem nikoho vidět. Taky máte občas plný zuby úplně všeho a nejradši byste se na místě vypařili? Tak nějak to bylo u mě.

Teď už je to v pohodě a doufám, že následující týden bude klidnější.

A jakej byl Váš týden? Klidný nebo stresující? Pište do komentářů, budu se těšit. :)




Slothie

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama