Co mě nezabilo, mě nikdy ani neposílilo

20. listopadu 2017 v 22:01 | Slothie |  Moje slovní průjmy :D :)
O půl 7 ráno neochotně vstávám z postele a hážu na sebe stejný tričko, kalhoty i mikinu, co jsem měla předešlý den. Ne, nemůžu si dovolit nosit každý den jiný oblečení, tolik ho nemám. V rychlosti se namaluju - jediný, co používám, je řasenka. Při pohledu do zrcadla se mračím - odraz v něm se mi nelíbí. Nasnídám se, vyčistím si zuby, obleču bundu a jdu na autobus. To je taky jedinej způsob, jak se dostanu do školy, protože do toho našeho zapadákova nic jinýho nejezdí. Na zastávce pozdravím Káju, holčinu, co znám v podstatě od doby, co nosila plíny.

Když přijede autobus, sedám si na svoje oblíbený místo a o vesnici dál se ke mně připojí kamarádka z vedlejší třídy. Je mi 14, ona je o něco starší, a mluví o tom, jak velkýho ho má ten a ten a já se nestačím divit. První pusu za sebou sice mám, ale to je tak všechno.

Ve třídě si sednu vedle Kačky, jedné ze svých dvou nejlepších kamarádek. V průběhu vyučování používáme můj notes k tomu, abychom si psaly vzkazy a učitelky nás tak neokřikovaly, že si povídáme. Prochází nám to. O přestávce pokukuju po klukovi, kterej se mi líbí už od šestý třídy. Samozřejmě je totálně mimo moji ligu.

Spolužačky si neodpouští jízlivé poznámky na mou stranu a já se snažím, aby se mě nějak nedotkly - neúspěšně. Nevybraly si správný období, kdy se do mě takhle pouštět. Je to pár dnů, co jsem přišla o bráchu, ale to ony neví. Ví to jen dvě holky ze třídy - Makyna a Kačka, sedící vedle mě. Ale ta se mě nezastane a já tomu rozumím. Obě jsme tichý povahy a necháme si to líbit. Nevydržím to a pouštím se do spolužačky, která do mě rýpe ze všech nejvíc, vysvětluju jí, že teď na tohle fakt nemám. Když jí sdělím důvod, umlčí ji to. Pro dnešek.

Když se pak vrátím domů, v konverzacích na Facebooku je na mě zase milá. Druhý den ve škole se mi vysmívá jen aby před zbytkem třídy vypadala dobře. A tak to chodí pořád dokola. Když nejsem terčem já, je to některá z mých kamarádek. Přitom jediným důvodem, proč se k nám tak chovají je to, že se jinak oblíkáme, učíme se na testy a nechodíme chlastat... A taky ze sebe musí před ostatníma udělat hrozný frajerky, že jo.


Chtěli jste vědět, jak si pamatuju základní školu já? Přesně takhle! Spousta nepříjemných spolužáků, která pro mě neměla pochopení, hodiny tělocviku, který to ještě ztěžovaly, protože nebyla jediná fyzická aktivita, ve který bych vynikala. A to mi samozřejmě většina třídy dávala pěkně sežrat, obzvlášť tehdy, když kvůli mě prohráli v nějaké míčové hře. To pak byla teprve tragédie! Ovšem tehdy, když si potřebovali opsat domácí úkol - jo, to jsem jim byla dobrá!

Ale nebudu si stěžovat, o to mi tady vůbec nejde. V závěru mi asi zážitky ze základní školy víc daly než vzaly. Ne v tom ohledu, že by mě ta zkušenost posílila nebo tak. Nevěřím na "Co tě nezabije, to tě posílí." Připadá mi, že všechny moje špatný zážitky ve mně akorát vyvolaly větší paranoiu. Jakože pokaždé, když jsem šťastná, někde uvnitř mě, takovej malej otravnej hlásek říká: "Tak, co se po*ere tentokrát?"

Díky základní škole jsem ale poznala svoje nejlepší kamarádky. A věřím tomu, že ty dvě tu pro mě vždycky budou. A tak nějak jsem se asi i poučila v tom, že není dobrý si nechat všechno líbit. Teď bych takový lidi rovnou poslala někam a nedovolila bych, aby se mě jejich slova nějak dotkly.

Na druhou stranu jsem strašně ráda, že už to mám za sebou. Nevrátila bych se tam ani za milion!

A co Vy na základní škole? Byli jste mezi těma oblíbenýma nebo šprťák jako já? :D :) Pokud na základce ještě jste, jaká je situace ve Vaší třídě? Tak či tak, pište do komentářů. :)

Z dočasnýho domova v Manchesteru zdraví pracovně vytížená...


Slothie


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tulačka Tulačka | E-mail | Web | 20. listopadu 2017 v 23:40 | Reagovat

Když takhle čtu zatím vydané články na téma týdne, mám skoro každého chuť se zeptat, jestli se po letech s těmi spolužáky setkal a ví, jak na to dnes koukají oni. Byla by to docela dobrá terapie.
Vím o čem mluvíš, byla jsem na osmiletém gymnáziu a kvůli třídě a tělocvikářce jsme odešla po devítce na normální střední. Dnes mám kolem sebe skvělé lidi, v hlavě mám ale pořád ten tichý hlásek, který mi našeptává, že si všichni o mě myslí to samé co oni kdysi.
Na tohle se strašně těžko hledají pozitivní slova. Snad jen to že dnes už víš, jaké je to být na dně. A tak si umíš víc vážit toho, když lítáš vysoko :) hodně štěstí.

2 Slothie Slothie | 21. listopadu 2017 v 8:17 | Reagovat

[1]: Pár spolužáků jsem pak vídala i během střední školy, ukázalo se, že někteří, co se ke mně tehdy nechovali nejlíp, byli prostě děti... vyrostli z toho. Jiní zůstali stejní, ale už je nevídám, tudíž to není moje starost. Oni to tehdy jako ubližování někomu asi nevnímali, koneckonců já jsem si to taky asi zabírala víc než jsem měla. Byla jsem na to hodně citlivá, protože jsem sama se sebou nebyla spokojená. A jejich názory mě jen utvrzovaly v tom, že je se mnou něco špatně... To období za svoje "dno" asi úplně nepovažuju, spíš jsem vděčná, že jsem konečně ve fázi, kde si můžu vybrat, který lidí mám okolo sebe, to ve škole jaksi nešlo. :D :)

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 21. listopadu 2017 v 9:47 | Reagovat

my jsme na základce byli docela dobrá parta..tak nějak mi zpětně přijde že si každý dělal srandu z každého

střední stála za houbelec, do třeťáku jsem to tam nesnášela

4 Slothie Slothie | 21. listopadu 2017 v 18:08 | Reagovat

[3]: No vidíš to, já jsem to měla přesně naopak. :)

5 Snapeova Snapeova | Web | 26. listopadu 2017 v 15:55 | Reagovat

Tvůj článek bude zařazen do výběru na blogu Téma týdne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama