Den 37. - Ani nevím, kde začít

28. října 2017 v 16:37 | Slothie |  Něco jako deník
Přiznejme si, že to psaní v poslední době šíleně flákám, ale na druhou stranu - fakt to není schválně. Po příjezdu sem do Manchesteru jsem pochopila, že to opravdu není snadný stíhat všechno, co máte v plánu. Člověk by řekl, že to vzhledem k tomu, že mám zatím tři dny v týdnu volný, bude hračka, ale připadá mi, že tu ten čas utíká nějak rychleji nebo co.

Je strašně těžký popsat náš život tady. Rozhodně je jinej než byl v České republice a nemyslím si, že jen proto, že spolu už oficiálně bydlíme. Prostě je to jiný. Jsme obklopení jinýma lidma, spolíhat se musíme opravdu jen na sebe, ale hlavně tu je pořád, co řešit. Některý starosti z Česka nás sem nemilosrdně pronásledují, ale postupně se nám daří je řešit, což je super. Těším se na to, až naše jediná starost tady bude placení nájmu... Už aby to bylo. A taky kamarádi a rodina mi tu strašně chybí. Třeba lidi v práci jsou fajn, ale ti jsou jediní, koho jsem tu zatím poznala a nemyslím si, že zatím kohokoliv z nich můžu počítat mezi svoje kamarády, i když bych ráda, časem. No a co se šéfa týče - škoda mluvit - z toho se klube pěknej vůl, ale co se dá dělat, že jo? Novou práci budu hledat až příští rok, do Vánoc to tam nějak doklepu.

Na začátku listopadu budu z výplaty hned kupovat letenky do ČR, abych, jak jsem slíbila, mohla strávit Vánoce i s úžasňákem doma s rodinou. Budu Vám asi muset vždycky říct, o kterým domovu vlastně mluvím, protože teď, tak nějak, mám dva, což je strašně zvláštní.

Od doby, kdy jsem psala poslední článek, se toho dost změnilo. Nebudu mluvit o těch negativních věcech, který mi tu citově dávali dost zabrat, ale zmíním tu jednu pozitivní, která mi zlepšila náladu. Táta se mi sám od sebe ozval. Sám od sebe se zeptal, jak se mi daří a informoval mě o tom, jak se teď, když už bydlí sám, musí učit vařit, prát, žehlit... A já si nemohla pomoct, připadalo mi, že mi píše jinak, že se možná změnil.

Dnes jsem mu psala k narozeninám a trošku mě naštval tím, že se ptal, co je novýho doma. Ne, tady u mě v Manchesteru, ale doma v Česku. Nejsem ten správnej člověk, kterej by mu to měl říkat nebo psát. To se musí ptát jiných, ale do toho se mu samozřejmě nechce.

Jinak poznatky z dneška - počasí úplně šílený (a to jsem měla v plánu jít běhat!), takže jsem dnes vstávala v 10, což je poprvý za tu dobu v Anglii, kdy jsem se vyhrabala z postele až tak pozdě. Tři hodiny jsem se věnovala prvnímu portrétu na zakázku, co tu mám, a teď jen čekám, až se mi úžasňák vrátí z práce.

Moc se omlouvám, že je dnešní článek takový rozlítaný, ale to jsou tak nějak i moje myšlenky poslední dobou. Člověk by řekl, že po nějakým čase stráveným v Manchesteru, budu mít spoustu inspirace, ale místo toho to jde s mým psaním tak nějak z kopce. Pořád toho mám spoustu, co chci říct, ale rozumně ta slova nacpat do vět je čím dál těžší.

Snad se to časem spraví.


Slothie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama