#18daysleft

3. září 2017 v 18:00 | Slothie |  Něco jako deník
Poslední dobou pořád přemýšlím nad něčím kreativním, do čeho bych se mohla pustit, čím se zabavím ve chvílích, kdy budu mít potřebu nějak vyjadřovat svoje emoce. Přemýšlela jsem nad napsáním knížky - románu, nad obrázkovou knížkou pro svoje neteře, nad obrázkovou knížkou s popisky, - pro úžasňáka, kde bych sepsala všechny důvody, proč ho miluju (z toho nápadu prozatím sešlo, ač se k němu možná vrátím).

Tento týden došlo k jedné smutné události týkající se mojí a úžasňákovy společné kamarádky a já se cítila šíleně provinile, když mě ve spojitosti s tím napadl dost zajímavý námět na napsání knížky. Ale nepřijde mi správný inspirovat se něčí bolestí.

Dnes ráno jsem si řekla, že prostě přenesu na papír všechno, co ze mě udělalo člověka, kterým jsem. Ale není to hrozně egoistický kreslit věci, co se týkají jen mě? A i když těch událostí, i těch bolestivých bylo hrozně moc a napadala mě spousta způsobů, jak to všechno pojmout, došla jsem k tomu závěru, že bude lepší nakreslit knížku o lidech, kteří mě nějak ovlivnili, ať už pozitivně nebo negativně.

Prvním člověkem, kterýho jsem nakreslila je moje mamka. Ta za mě bojovala už tehdy, když zjistila, že mě čeká. Rok přede mnou se narodil můj bráška s Downovým syndromem a všichni okolo mamky měli strach, že se ta situace bude opakovat, že budu nemocná i já. Moje babička z otcovy strany ji dokonce posílala na potrat, ale ta si do toho nenechala mluvit a pár měsíců nato jsem se narodila. :)

A víte co? Strašně mě štvou lidi, který se stydí za svojí mámu nebo o ní mluví sprostě (vím, jsou případy, kdy ten rodič opravdu není dokonalej) nebo prostě nechtějí přiznat, jak moc jim na ní záleží. Na druhou stranu, ne každý má tak úžasnou mamku jako já, takže to chápu. :)

Každopádně, přikládám sem první obrázek - mamčin portrét, jako předlohu jsem použila fotku mamky z doby, kdy jsem byla ještě novorozeně, kdy mě v kuchyni koupala v dětské vaničce. Místo sebe jsem nakreslila srdce jako symbol lásky, kterou mi vždycky dávala. Věřím tomu, že právě její láska dala úplný základ tomu, kým jsem.


Ono těch obrázků časem přibyde strašně moc, možná mi ani ten jeden blok nebude stačit. Ti, co je uvidí všechny, budou mít právo udělat si obrázek o tom, jaká jsem, jen ti mě budou moct soudit, protože se nehodlám držet zpátky vůbec v ničem. Takže pokud tohle čte někdo, kdo mě zná osobně... kdo ví, třeba se v téhle obrázkové knize taky objevíš. ;)

Do odletu do Manchesteru zbývá už jen 18 dní (joo mimochodem, na téhle knížce hodlám pracovat i v zahraničí, beru ji s sebou) a mně pořád nějak nedochází, že odlítáme. Nedokážu si sama sebe v Anglii představit. Taky se začínám bát toho, jak všechno to zařizování dopadne, protože úžasňákova ségra nám má pomáhat v podstatě se vším, ale doteď se jako moc spolehlivá neukázala. No, třeba se pletu. Přinejhorším si holt budeme muset poradit sami. Koneckonců, tak to pak bude chodit po zbytek našeho společnýho života, tak je asi načase si zvykat. :D :)



Slothie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama