Všechno, úplně všechno

6. července 2017 v 18:00 | Slothie |  Rádoby recenze
Od první chvíle, kdy jsem zjistila, že se knížka Všechno, úplně všechno (Everything everything) dočká svého filmového zpracování, byla jsem nadšená. Knižní předlohu jsem četla někdy během loňských Vánoc, v podstatě jsem si ji vyškemrala jako dárek od mamky, která stejně nevěděla, co kupovat, takže jupí!

Knížku jsem v té době skoro nepustila z ruky, chytla mě za srdce a byla jsem šíleně zvědavá, jak příběh skončí. Jak je u mě zvykem, samozřejmě jsem si u ní i solidně pobrečela. Bylo v ní tolik nádherných citátů, při kterých mi došlo, jak geniální spisovatelkou Nicola Yoon vlastně je. Dokázala ve své knize popsat všechno tak dokonale, každý pocit... bylo v podstatě nemožný si tu knížku nezamilovat, alespoň pro takovou citlivku jako jsem já.

Takže si dokážete představit, že když jsem v pondělí 3. července vyrazila na tenhle film do kina se svojí nejlepší kámoškou M., byla jsem nedočkavá. Z traileru jsem věděla, jak budou vypadat představitelé hlavních hrdinů, takže mi bylo jasné, že obsazení mě nezklame. Ale se samotným filmem to tak nakonec dopadlo.

Nemyslím si, že jsem nějak náročný divák, co se filmů týče, ale měla jsem zkrátka větší očekávání. Chtěla jsem, aby ten film ve mě probudil nějaký emoce, ale přišlo mi to všechno takový rozpačitý. Nevím, jestli to bylo výkony hlavních hrdinů, podle mě byli pro role jako stvoření, ale něco mi na nich zkrátka nesedělo... Citáty, který mě v knize dohnaly k slzám, se ve filmu skoro neobjevují, přitom podle mě právě ty dávají knize kouzlo. To jsem při sledování filmu postrádala.

Pasáže, při kterých jsem během čtení knihy probrečela, mě v kině zanechaly naprosto chladnou. Na krajíčku jsem měla jednou jedinkrát (pozor SPOILERY!!! - pokud se jim chcete vyhnout, přeskočte k dalšímu odstavci) při scéně na Havaji, kdy Olly říká Maddy, že ji miluje. Následně mu na to Madeline odpovídá: "Milovala jsem tě ještě než jsem tě poznala." To jsem jim uvěřila každé slovo. Ale tím to skončilo. Při scéně, kdy dva hlavní hrdinové sedí v jedné místnosti, každý na jedné straně a povídají si, se zároveň objevovaly jejich myšlenky, což člověka naprosto zmátlo. Soustředit se na to, co říkají a na to, co si podle titulků myslí - no nevím. Při dabingu to bude samozřejmě jiné, ale stejně... V knize jsou dost podstatné Maddyiny náčrtky, zdravotní záznamy,... ty se objeví až u závěrečných titulků.

Tohle je podle mě promarněná šance na naprosto geniální filmové zpracování knihy, kdyby se býval dostal do ruky dobrému týmu. Někoho film možná nezklame, ale opravdu bych se divila, kdyby někoho nadchnul. Já už asi nebudu mít potřebu ho zhlédnout znova. Pokud můžu poradit, přečtěte si radši knížku, pokud možno i v originále, uděláte líp.

Pokud se najde někdo, kdo byl na stejném filmu v kině, dejte vědět Vaše postřehy, názory, cokoliv... Budu se těšit. :)


Slothie




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama