17/07/2017

17. července 2017 v 17:00 | Slothie
Ani můj vztah s úžasňákem, o kterým tu tak ráda a často básním, není dokonalej, samozřejmě. I on má svoje záporácký chvilky. Stejně jako já je šíleně tvrdohlavej, netrpělivej, výbušnej... kdykoliv mu něco nejde hned, rozčiluje se. V těch chvílích to dost často schytám já, protože se ho snažím nějakým způsobem uklidnit. Jako dnes ráno. Rozčílil se kvůli úplný prkotině, a tak jsem se pak radši starala o sebe a neříkala vůbec nic. Občas je to lepší než se zbytečně hádat.

I když mě tahle jeho stránka občas štve, on ví přesně, jak to napravit. Stačí, aby přišel a přitáhnul si mě blíž k sobě, objal mě, položil mi hlavu na rameno a všechno je rázem odpuštěno. Nedokážu se na něj zlobit dlouho.

Taky nejsem dokonalá. Ani zdaleka. Proto úžasňáka miluju i za to, že všechny moje chyby toleruje. Taky umím být pěkně protivná. A žárlím. Ne vždycky to řeknu nahlas, ale je to tak. Žárlím na všechny, co byly přede mnou. Žárlím na pěkný holky, se kterýma si povídá, když z jeho pohledu vidím, že se mu líbí. Jako včera na nečekané narozeninové oslavě pro úžasňákovu nejlepší kamarádku. Nechápejte mě špatně, ta oslava byla boží. Nenašel by se tam jeden jedinej člověk, se kterým bych si nerozuměla. Všichni jsou skvělí. Všichni máme podobnej humor, dokážeme se zasmát sami sobě a co se týče třeba sportů (jako včera plážovýho volleybalu) - nikdo nikomu nevyčítá to, že mu něco nejde. Jo, jedním z těch antitalentů na volleybal jsem byla samozřejmě já. :D

Ale byla tam jedna holka, strašně fajn, sympatická... I já jsem si všimla, že je neuvěřitelně fotogenická, hezky se směje. To můj úžasňák jako fotograf dokáže ocenit. Viděla jsem, jak se na ni díval, jak si s ní povídal a snažila jsem se v tom nic nehledat. Proboha, vždyť i já se podívám na hezkýho kluka, když ho vidím. Na tom nic špatnýho není. Jen ta moje vnitřní nejistota se pořád tak nějak dere na povrch a projevuje se asi touhle zvláštní, neopodstatněnou žárlivostí. Jsem pitomá. Naštěstí ne tak pitomá, abych to té holčině dávala sežrat. Obzvlášť, když vím, že z její strany je všechno jen kamarádský, ještě k tomu je zasnoubená, nemám důvod se bát. A on mě miluje. To vím. Poprvý v životě jsem si tímhle jistá. Jinak by pro mě nedělal to, co dělá. Pro mě je to všechno o maličkostech.

Minulej týden mi po návštěvě ZOO koupil ve stánku řetízek s velkým červeným srdíčkem. Zrovna jsem si povídala s někým jiným a on prostě přišel za mnou a připnul mi ho na krk. V týdnu jsem pak zmínila, že si musím koupit tužky na kreslení, druhý den jsem přijela z práce a nový tužky už ležely na stole. Když jsem měla další směnu, doma si povídal s mojí mamkou, ukazoval jí svatební fotky J. a M. a zlepšoval jí náladu. Domluvil se s mojí ségrou, že mě po práci vyzvednou autem na zastávce, abych nemusela jít pěšky. Když jsem mluvila o mizerným stavu svýho bankovních účtu, že si teď nemůžu dovolit žádný výlety, kina, prohlásil, že jeho peníze jsou i moje. A i když tohle opravdu není věc, které hodlám nějak využívat - přesně o tomhle mluvím. Já nepotřebuju velký gesta. Nepotřebuju dostávat tucty rúží, drahý šperky, jezdit na dovolenou bůhvíkam. Potřebuju jen úžasňáka a občas malej důkaz toho, že mu na mně záleží. Na oplátku se i já budu snažit mu dokázat, jak moc pro mě znamená. Miluju ho tak, že bych za něj dýchala, kdyby to bylo potřeba.



Slothie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama