13/07/2017

15. července 2017 v 23:49 | Slothie |  Něco jako deník
Být součástí velký rodiny někdy není snadný. V poslední době, kdy se počet lidí, žijících v našem domě, zase zvýšil, je nemožný to přehlídnout. Jsme tu my dva s úžasňákem, moji rodiče, brácha a teď několik dní i moje ségra s dvěma neteřemi. I když to, že opustila svého přítele, považuju za jedno z jejích nejlepších životních rozhodnutí vůbec, soužití tolika lidí dokáže člověku dát pořádně zabrat.

Ani nevím, kdo z nás to nese nejhůř. Mě osobně už z toho hrabe a občas jsem i vděčná, když můžu na chvíli vypadnout někam ven. Mamka neustále uklízí po těch dvou malých opicích, protože díky nim polovina domu vypadá jako po výbuchu. Brácha si utahuje ze ségry, ta se rozčiluje. Úžasňák nechá svoje oblečení rozházeno všude po pokoji - špinavé, čisté, prostě všechno - uklízím to já (abych mu nekřivdila, občas přijedu domů a uklizeno je, díky bohu). Najdu nabíječku v zásuvce, ale samotnou, bez notebooku nebo mobilu, rozčiluju se - tohle ho asi neodnaučím. Otec se vrátí z práce, atmosféra doma na chvíli ještě o trochu víc zhoustne než se vypaří nahoru do pokoje nebo do hospody. Z mojí ségry si utahuje i úžasňák. Starší neteř brečí, protože byla okřiknuta po tom, co už po několikáté neposlechla, o co ji bylo požádáno. Vzápětí se rozpláče i ta mladší, protože jí někdo zakázal vzít si "koko". Jo, takhle nějak to tady chodí skoro denně. Je to blázinec.

Dnešek je výjimka, alespoň prozatím. Starší neteř si odvezl sestřin bývalej někam na výlet, s tou mladší někam vyrazila ségra se svým novým přítelem. Brácha a otec jsou v práci. Jsem tu jen s mamkou. Úžasňák odjel do města, vrátit se má s J. a M., kteří si přijedou pro fotky ze svojí nádherné svatby. Šíleně se na ně těším.

Občas Vám do života někdo vstoupí a nemusí to trvat dlouho a Vy zkrátka víte, že tam patří, že je jim souzeno zůstat. Tak to bylo s úžasňákem. Tak to bylo s J. a M. Navíc, ti dva jsou důkazem, že se i dnes lidi ještě berou z opravdový lásky a na tom je něco hrozně kouzelnýho.

Nakonec odjíždíme spolu s úžasňákem a J. a M. k nim domů na promítání svatebního videa a fotek (proto tenhle článek dopisuju až dnes 15. před půlnocí). Je to parádní uvolněnej večer ve společnosti skvělých lidí. Když kolem 22. hodiny odjíždí většina kamarádů naší oblíbené dvojky, my zůstáváme. Probírají se věci natolik osobní, že bych jindy váhala, jestli je vůbec můžu sdílet s lidmi, který znám něco málo přes měsíc. Tentokrát ale není důvod k obavám. Věřím jim a oni zase mně a úžasňákovi. Důvěra je v dnešní době taky docela vzácná věc, co?

Pouštíme si Karcoolku, ale někdy v polovině J. usíná, a tak se shodneme, že je čas to zabalit. Usínám s klidem, cítím, že ať se stane cokoliv, mám kolem sebe ty správný lidi, co mě podrží, ať se stane cokoliv. Možná všechno přece jenom nabírá ten správnej směr. Snad.


Slothie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama