Moje tetování

8. června 2017 v 14:54 | Slothie |  Moje slovní průjmy :D :)
Chápu, že ne všichni z Vás, co čtou tento článek, jsou příznivci tetování. Dřív je možná měli pouze kriminálníci, což je často důvodem, proč obzvlášť starší lidé mají problém pochopit ty z nás, co si je pořizujeme, ale je potřeba si uvědomit, že od té doby se hodně změnilo.

Mně osobně se tetování líbila už někdy na základní škole a v podstatě jsem počítala s tím, že si nějaké jednou pořídím. A pravda je taková, že jsem jim nakonec úplně propadla. Podle mě je to totiž skvělý způsob, jak vyjádřit sebe sama. A nevidím na tom nic špatného, dokud si člověk pořídí rozumné tetování a nenechá si vytetovat - co já vím - třeba trpaslíka na zadek.

Je spousta motivů, které se mi líbí, ale snažím se, aby většina mých tetování měla nějaký význam, abych měla jistotu, že mě časem neomrzí. V současné době jich mám pět a ač je význam některých dost osobní, rozhodla jsem se o ně s Vámi podělit. :) Zároveň tu přidám i odkazy na Facebookové stránky tatérů, kterým za svoje kérky vděčím. Třeba se někomu z Vás tak zalíbí jejich práce, že se taky pro nějaké to tetování rozhodnete. :)

První tetování jsem si pořídila v březnu 2013, tehdy mi bylo teprve 16, takže jsem potřebovala souhlas alespoň jednoho z rodičů. Jelikož můj táta sice dokáže ocenit pěkné tetování, ale rozhodně ne na svojí dceři, požádala jsem mamku a ta dala tatérovi svolení. Jupí! Nechala jsem si tedy vytetovat na pravé zápěstí slovo Believe (v překladu z angličtiny "věřit"), a to z toho důvodu, že jsem nebyla zrovna sebevědomá a chtěla jsem mít na těle takovou připomínku toho, že nesmím zapomínat věřit sama v sebe. A víte co? Myslím, že to pomohlo. :)


Kdybych dostala šanci na tomhle tetování něco změnit, asi bych šla do jiného písma a vykašlala se na hvězdičky, ale to už je detail... :) (https://www.facebook.com/tattoohertogenbosch/?fref=ts)

Další tetování jsem si nechala udělat v prosinci 2015 u jedné šíleně ukecané a praštěné tatérky (https://www.facebook.com/studiotattoob/?fref=ts) a to písmeno D na vnitřní stranu levého kotníku.


Asi si říkáte, proč právě písmeno D... D jako Daniel. Teď Vás asi napadlo, že jsem byla zamilovaná do nějakýho kluka a byla tak pitomá, že jsem si nechala vytetovat začáteční písmeno jeho jména. Ale ne, tohle je to nejosobnější tetování, které mám. To nejbolestivější.

Letos v září to bude 7 let, co mi umřel brácha. Narodil se s Downovým syndromem a jelikož se moje mamka starala ještě o další dvě děti - moje dva sourozence (rok po Danově narození jsem se narodila já), Dan s námi nemohl být doma, takže byl od malička v nemocnici. Pak nám jednoho dne zavolali s tím, že se praštil do hlavy... tvrdili, že si ten úraz způsobil sám, přitom, jak se pak ukázalo z rozsahu toho zranění, na tom musel mít podíl někdo z ošetřovatelů. Co se tehdy stalo, už nikdy nezjistíme. Pár dní na to, na následky toho zranění zemřel. Spousta lidí v mém okolí vůbec neví, že jsem měla ještě jednoho bratra, protože jsem zkrátka nikdy neviděla důvod se s tím svěřovat úplně všem. A teď to píšu sem, protože chci, aby se z mojí chyby ostatní poučili. Aby vídali svoje blízké tak často, jak to jen jde, aby jednou taky nelitovali.

Byla jsem tehdy hloupá puberťačka a pak, když už bylo pozdě, jsem si uvědomila, že jsem za ním měla jezdit na návštěvy častěji, i když to nebylo snadné, vidět ho tak. Pak už jsem to napravit nemohla. Měla jsem pocit, že mu něco dlužím, že jsem nebyla dobrá sestra. Přestože pro mě byl důležitý, nedokázala jsem mu to - dokud jsem si nepořídila tohle tetování. To mi ho bude vždycky připomínat.

Další dvě tetování jsem si pořídila letos v lednu. Jedná se o citát Eda Sheerana z písničky Drunk - "What didn't kill me, it never made me stronger at all" - v překladu do češtiny to znamená něco jako - Co mě nezabilo, mě nikdy ani neposílilo. Je to trošku netradiční, ale já s tím souhlasím. Myslím, že ve svým věku, ač jsou na tom lidé i hůř, já vím, jsem si toho prožila docela dost, ale nemám ten pocit, že všechny ty události ze mě udělaly silnějšího člověka. Spíš se díky nim mnohem víc bojím toho špatnýho, co mě ještě čeká, a to není moc fajn pocit, víte?

Zároveň s tímhle citátem jsem si pořídila tetování tlapky, které vyjadřuje mou lásku ke zvířatům a zároveň zakrývá ošklivou jizvu po odstraněným mateřským znamínku. To jsem si pořídila u jednoho moc fajn tatéra v Olomouci, ze kterého se za těch pár měsíců, co se známe, stal v podstatě můj kamarád. Jeho studio rozhodně doporučuju - https://www.facebook.com/studiotattoob/?fref=ts.


A moje poslední (prozatím) tetování jsme si pořídili s mými dvěma sourozenci u stejné tatérky, kde jsem si nechala dělat své druhé tetování.


Trojúhelníčky jsou vybarvené podle toho, jak jsme se narodili, přičemž pořadí určuje směr hrotů (šipek). Takže sestra (uprostřed) má vybarvený spodní trojúhelníček, protože je nejstarší, já (vlevo) jsem nejmladší, takže mám vybarvený ten horní, bratr (vpravo) ten prostřední. Doufám, že to dává trochu smysl. :D

A co se Vás týče, moc mě zajímá Váš názor na tetování. Taky si jako moje babička myslíte, že to bude vypadat příšerně, až budeme jednou staří? Já jsem zastánce toho, že až budu stará, budu celá seschlá a ošklivá, tak to bude stejně jedno (to samozřejmě babičce neříkám jo, nebojte :D). Máte nějaká tetování? Nebo plánujete? Nebo nerozumíte tomu, co se na nim líbí ostatním? Určitě v komentářích pište cokoliv, co Vás na tohle téma napadne, všechno mě zajímá.

Doufám, že máte krásnej den. :)


Slothie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama