Mějte se rádi :)

18. května 2017 v 18:00 | Slothie |  Moje slovní průjmy :D :)
Varování do začátku: Tohle asi bude delší článek, takže než se pustíte do čtení, možná si doneste nějakou svačinku nebo aspoň kafe (s jeho pomocí tohle píšu).

Rozhodla jsem věnovat jednomu z témat, které mi je dost blízké. Sebevědomí. V dnešní době je to něco tak šíleně těžkýho, si věřit, když nás neustále obklopují časopisy plné modelek vážících 50 kilo, rady na to jak správně zhubnout, jak se obléknout, abyste byla IN a podobně.

Nízké sebevědomí bylo něco, s čím jsem zápasila odjakživa. Na základní škole jsem byla za tu tichou šprtku, která se ostatním hodila jen tehdy, když si potřebovali opsat úkol nebo poradit při testu, jindy jsem byla jen terčem jejich náražek a posměšků, protože jsem nechodila oblečená podle jejich představ, protože jsem se tak ani nechovala, protože v tělocviku jsem byla totální antitalent... Jo, děcka v dnešní době umí být zlí, pokud se nějak lišíte. A vlastně nejenom oni. I někteří dospělí, když se rozhlídnete okolo sebe, pro Vás nemají pochopení, pokud se oblíkáte, malujete, chováte nebo uvažujete jinak než většina okolí.

Tehdy po mně chtěli, abych byla společenštější, abych se ve svých, řekněme 14ti letech opíjela nebo alespoň pomlouvala všechny okolo, protože to tak dělali všichni. K tomu všemu jsem i doma poslouchala, jak nedělám nic jiného než, že sedím u počítače a nedělám nic proto, abych zhubla. Jo, táta holt neměl tu sportovně založenou dceru, kterou si vždycky tak přál a dával mi to pěkně sežrat. A přiznejme si, internet bylo moje útočiště, protože právě ten mi pomohl s hledáním těch, kteří mě neodsuzovali, kteří mě chápali, než jsem byla nucená vrátit se do reality, kde jsem se setkávala s naprostým opakem. Abych si jen nestěžovala, našli se i tací, kteří mi pomohli tuhle mou fázi v životě překonat, tací, kteří, a za to jsem šíleně vděčná, to se mnou vydrželi až dodnes.

Když jsem pak přišla na střední, situace se trochu zlepšila, sice mi trvalo asi dva roky než jsem se trochu rozmluvila a dovolím si říct, že pak mě lidi začali mít radši. Problém byl v tom, že já pořád neměla ráda sama sebe. Pořád jsem viděla jen svá kila navíc a myslela, že na to se soustředilo i moje okolí. Jenže na tom, co si mysleli ostatní, nezáleželo. Záleželo právě na tom, jak jsem samu sebe vnímala já. Láska k sobě samému je totiž ta, na které záleží ze všeho nejvíc. Myslím si, že než někdo může milovat Vás, musíte se v prvé řadě naučit milovat Vy sami sebe.

Nikdo není dokonalý (opravdu ne, ani ty celebrity, co vidíme v televizi). Důležitý je mít se rád, i když máte svoje chyby. A vím, že to občas není snadný a nikdy to nepřijde hned. Já se tohle všechno pořád taky učím. Taky se občas podívám do zrcadla a obracím oči v sloup. Ale překonávám se. Pracuju na tom. A ve chvíli, kdy s tím začnete dělat, slibuju Vám, že se začnou dít ty správný věci a do života Vám přijdou ty správný lidi. Tohle se mi nedávno potvrdilo.

Na Facebooku jsem sledovala stránku jedné skvělé fotografky, která byla známou mojí kamarádky. Neustále jsem její práci obdivovala a říkala si, že mít peníze na takové focení, tak bych to ráda zkusila. I když jsem, při pohledu na její modelky, váhala, protože rozhodně nejsem typický příklad lidí, které fotila. A byla jsem si toho vědoma.

Jednoho dne si ale tahle fotografka napsala status o tom, že hledá modelku na focení zdarma a já měla dilema. Psala jsem o tom teda té svojí kamarádce - Luce, řekla jí, jak bych do toho ráda šla, ale mám strach, že ty fotky nedopadnou a bla bla. Luca mi v podstatě napsala, že pokud se jí neozvu já, tak to udělá ona, ať do toho určitě jdu. A tak jsem se překonala. Večer mi pak Terezka (ta fotografka) psala, že jsem v užším výběru, ze dvou holek. Šílela jsem radostí, protože během hodinky bylo jasné, že vybrala mě. A i když jsem byla ze začátku dost nervózní, po chvilkovém psaní s Terezkou ze mě veškerá nervozita spadla, protože jsem si začala uvědomovat, že jsme si byly dost podobný, že si určitě budeme rozumět.

A ano, přesně tak to nakonec bylo. Focení s Terezkou bylo parádní zpestření dne, týdne, no možná i měsíce, je to už tři dny zpátky a nadšení se mě pořád drží! :D Nefotily jsme jen samy dvě, přivedla ještě jednoho svého kamaráda a musím říct, že ti dva jsou zkrátka naprosto boží! Ukecaní a praštění jako já! No jaká je pravděpodobnost, že si hned budete rozumět s lidma, co vidíte poprvý v životě?! A ty fotky! Wow. Už dřív jsem měla tu příležitost někomu "pózovat", ale to už před dvěma lety a když jsem teď ty snímky porovnala, tak jsem většinu těch starých smazala, protože ty současný byly tak tisíckrát lepší. A co je naprosto neuvěřitelný, na těchhle fotkách se sama sobě vážně líbím. A za to vděčím právě Terezce a Tomovi, bez jejichž umění bych ze sebe nikdy neměla takovýhle pocit. Luca na tom má samozřejmě taky velký podíl, protože mě tak trochu pošťouchla ke správnýmu rozhodnutí.

Během focení jsem se zmínila o tom, že jsem si nebyla jistá, jestli do toho jít a proč. A to vyvolalo debatu o tom, jak v dnešní době si všichni pod krásou představují jen vyhublé holky nebo míry 90-60-90, ale i normální holka se může cítit krásná a není důvod stydět se za sebe jen proto, že se něčím lišíte. Buďte na svoje odlišnosti od ostatních pyšní!

Tolik k mojí cestě za láskou k sobě samé. A pokud můžu poradit, zkuste to taky, nemyslím teď focení (samozřejmě), ale dělejte věci, které chcete, bez ohledu na názory okolí (ne, nepodporuju Vás v alkoholu a drogách!!!). Zkoušejte věci, ze kterých máte strach, už jen pro ten pocit, že jste se překonali. Někdy ty výsledky opravdu stojí za to. :)

Tady je ukázka z focení s nejšikovnější Terezkou. ♥


Doufám, že máte všichni krásnej den. Užívejte sluníčka! :)



Slothie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 18. května 2017 v 18:17 | Reagovat

Tak to věřím, někdo takový zážitek nemá za celý život. Ta fotka je překrásná....

2 Slothie Slothie | 18. května 2017 v 18:21 | Reagovat

Děkuju, je to hlavně zásluha fotografky. :-)

3 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 18. května 2017 v 18:27 | Reagovat

Preto chodím s okuliarmi v tvare srdiečok 8-O  všetci mi môžu vyliezť na hrb. Mám len jedno jediné telo a jediný život. Hádam sa nebudem obmedzovať... :-)
Skutočne nemáš dôvod o sebe pochybovať ;-) si krásna mladá žena

4 Slothie Slothie | 18. května 2017 v 18:31 | Reagovat

[3]: A kdybychom měli tenhle přístup všichni, hned by bylo líp a veseleji. :-D  :-) a moc děkuju za kompliment :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama